fbpx

Listujte si průvodcem



   
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky
Jesenky

Zážitky pro všechny

Objevte historii plnou rytířských turnajů i loupežníků

Milujete historii? Zejména tu tajemnou, plnou rytířských turnajů, obléhání, překonávání vodních příkopů… Pak se vydejte na výlet do Vrbna pod Pradědem. V jeho okolí se totiž nachází několik zřícenin středověkých hradů. Pouze dva kilometry od města na Zámecké hoře v nadmořské výšce 854 metrů narazíte na zbytky středověkého hradu Fürstenwalde. Shlížel na tehdejší hornickou osadu, soutok tří řek – Černé, Střední a Bílé Opavy a hlídal obchodní stezky.
Postavit ho dal zřejmě opavský kníže Mikuláš II. Opavský z rodu Přemyslovců jako lovecké a odpočinkové sídlo. O knížecím založení hradu vypovídá jeho název, v českém překladu Knížecí les. Do dnešní doby se z něj zachovaly pouze obvodové hradby vyčnívající jen velmi málo nad terén a malé zbytky zdiva paláce a věže. Z Vrbna pod Pradědem vás k němu dovede červená turistická značka. Odpočinout si tu můžete v dřevěné vyhlídce s možností posezení. Budete mít nádherné výhledy do údolí Bílého Potoka, Ludvíkova a částečně i do Vrbna.

Zřícenina hradu Fürstenwalde. Foto: Archiv MÚ Vrbno pod Pradědem

Weissenstein neboli Pustý hrad se nachází západně asi čtyři kilometry od Vrbna pod Pradědem na západním úpatí hory Pytlák. Hrad stál na osamoceném skalním útvaru na strmém levém břehu Bílého potoka v nadmořské výšce 730 metrů. Byl pravděpodobně postaven v druhé polovině 13. století. Do dnešních dnů se dochovaly jen části zdiva budov, vytesaný otvor ve skále, část příkopu vybudovaného u úpatí skály a zbytky hradeb vymezujících hospodářské zázemí, nyní zarostlé hustým mladým lesem. Ke zřícenině se dostanete po zelené turistické trase z místní části Vrbna -Železná. Na rozcestníku Hutě se dáte po modré turistické trase přes Bílý potok.
Jen asi o 250 metrů dál do kopce dojdete ke zřícenině nevelkého strážního hrádku Rabenstein. S Weissensteinem tvořil v českých zemích neobvyklé strážní dvouhradí. Rozkládá se na dvojklanném skalisku na úbočí hory Pytlák v nadmořské výšce cca 810 metru. Byl velmi malým hradem bez sídelní funkce. Pochází z 2. poloviny 13. století a do dnešní doby se zachovaly jen velmi malé zbytky strážní věže s pravděpodobně druhotně proraženým vstupem a základy obezdění dvorku mezi skalami.
Nejvýše položený hrad na Moravě a ve Slezsku Quinburg byl postaven v téměř nepřístupné odlehlé části Medvědího vrchu, nad Sokolími skalami. Jeho zříceninu hledejte severně od Vrbna pod Pradědem v nadmořské výšce 957 metrů. Podle nemnoha nálezů keramiky a z historických souvislostí je pravděpodobné, že byl postaven na přelomu 13. a 14. století. Na místě se dochovaly už jen zbytky zdí a výlet k němu znamená túru téměř liduprázdnou ale kouzelnou krajinou. Z vrcholu Sokolích skal se nabízí jedinečný rozhled. Lze spatřit Heřmanovice, nad nimi vypínající se Komoru a Smrčník, Příčnou horu s Táborskými skálami. Za dobré viditelnosti lze spatřit sedlem nad Forvizem město Prudnik. Návštěva trosek bývalého hradu rozhodně není nedělní procházkou pro rodinu s malými dětmi. Z Vrbna k němu dojdete pěšky po 9,5 kilometru dlouhé trase vedoucí po naučné stezce Údolím lapků z Drakova, nebo máte možnost přiblížit si cestu autem do osady Drakov, odkud je to k cíli pěšky už jen 4,5 kilometru.

Zřícenina hradu Quinburg. Foto: Archiv MÚ Vrbno pod Pradědem

Zbytky hradní zříceniny Freudensteinu se rozkládají na vyvýšeném konci úzkého skalnatého hřebene čtyři kilometry východně od Vrbna pod Pradědem nad silnicí do Andělské Hory. Archeologický materiál z hradu datoval jeho existenci od 2. poloviny 13. století do poloviny 14. století. Založil jej zřejmě moravský markrabě a později český král Přemysl Otakar II. Zajímavostí je jeho oválná dispozice, chráněn býval příkopem a mohutným valem. Z hradu se dochoval právě mohutný val, téměř zasypaný příkop a velmi skrovné zbytky zdiva budov. Ke zřícenině se dostanete z Vrbna po červené turistické značce (k rozcestníku Pod Šindelnou) a dále po Rýmařovské cyklostezce č. 6076. Je také možné využít žlutou turistickou trasu z Karlovic.

Zřícenina hradu Freudenstein. Foto: Archiv MÚ Vrbno pod Pradědem

Zřícenina hradu Koberstein (912 m n. m.) se nachází nedaleko osady Rejvíz. Hrad vznikl koncem 13. století, kdy střežil kupeckou stezku podél Černé Opavy, která vedla na území Vratislavského biskupství. Počátkem 16. století se Koberštejn stal loupežnickým sídlem, a to až do 17. století. Nejproslulejším loupežníkem byl Waldemar, který unesl dceru posledního rytíře z Vrbna a v krvavé bitvě na loukách k Hornímu Údolí jej zabil. Koberštejn je však také opředen pověstmi o zlaté kuželně a skřítcích. Podle legendy tu prý jednou místní pasáci pomáhali trpaslíkům stavět kuželky ze zlata a stříbra a byli za to bohatě odměněni. Z kamenné vyhlídky za hradem lze vidět Starý Rejvíz  i sousední Polsko. Ke zřícenině hradu se dostanete z Vrbna po naučné stezce Údolím lapků z Drakova.  Skály hradu dnes slouží horolezcům. Při výšce 25 metrů nabízejí asi 60 cest v kolmých stěnách s několika převisy.

Do Razové za koníky a ovečkami

Spolek EquiRelax Slezská Harta najdete v obci Razová. Leží deset kilometrů od Bruntálu v úžasné krajině s tichými lesy a krásnými výhledy na přehradu Slezská Harta, sopky i hřebeny Jeseníků. Cílem spolku je vytvořit relaxační a vzdělávací místo pro aktivní odpočinek po celý rok. Dopřát dětem, mládeži, rodinám s dětmi i seniorům aktivní odpočinek a relaxaci ve společnosti zvířat v přírodě.
„Přehrada i celý Mikroregion Slezská Harta má obrovský, byť zatím ne úplně doceněný potenciál. A jsme rádi, že Moravskoslezský kraj to vidí podobně a aktivity napříč celým mikroregionem podporuje. S jeho podporou se nám v letošním roce podařilo vybudovat víceúčelové kryté zázemí a prodloužit tak turistickou sezonu i realizovat nové zážitkové aktivity spojené s farmou a jejími zvířecími obyvateli i s nádhernou a jedinečnou přírodou,“ říká Kateřina Střelcová, předsedkyně spolku EquiRelax Slezská Harta, z.s.
Většina koní jsou irští cobové, staré irské plemeno. Mají silné kosti, ale nejsou tak vysocí a jsou velmi mírumilovní a přátelští, což z nich činí ideální rodinné mazlíčky. Novým zážitkem je Vlna ovečky Dorotky. Návštěvníci si prohlédnou formou komentované procházky farmu a ovečky. Dozvědí se, jak žijí, jak je třeba o ně pečovat. Zkusí si ovečku nakrmit. A z odstřihnutého kousku vlny si vyrobí jedinečnou plstěnou ozdobu metodou suchého plstění. S Terezčiným průvodcem Razovou vyrazí na vycházku za zábavou s poznáním. Každé dítě dostane svého Terezčina průvodce, v němž najde spoustu zajímavých informací o Razové a okolí, ale především úkoly poničky Terezky, které je potřeba během vycházky splnit a získat tak odměnu. Tou je setkání se skutečnou poničkou, kterou si po návratu zkusí vyčistit a svezou se v sedle.
Prožít tu můžete i Farmářův den. Pobyt začíná ubytováním. Po komentované prohlídce farmy si vyzkoušíte každodenní péči o zvířata, jako je poklízení, krmení. Noc strávíte na seně v přístřešku obklopeni ohradami se zvířaty. Ráno si k snídani posbíráte domácí vajíčka a pak už na vás čeká kůň, kterého si vyčistíte a vezmete na vycházku do Razovských tufitů – jedinečné přírodní památky přímo na břehu Slezské Harty. Užít si lze také tvoření na farmě, kdy po prohlídce následuje tvoření z materiálů, jako je seno, sláma, vlna. Na dřevěných maketách kravičky či ovečky si vyzkouší jejich dojení.
Zážitky spolku EquiRelax Slezská Harta obohacují stávající nabídku zajímavého prožití volného času na přehradě Slezská Harta. Nezapomeňte se proto zastavit v Razové za koníky a ovečkami. A velká prosba nakonec – aby vás nepřivítala zavřená vrata farmy, objednejte se vždy dopředu na telefonním čísle 776 775 516 nebo e-mailu equirelax@seznam.cz.

Kateřina Střelcová z Equirelaxu s tříměsíčním hříbětem.

Kateřina Střelcová z Equirelaxu s tříměsíčním hříbětem. Foto: Táňa Arťušenková

Irský cob je plemeno velmi klidné a učenlivé. Foto: Táňa Arťušenková

Irský cob je plemeno velmi klidné a učenlivé. Foto: Táňa Arťušenková

Poníka si můžete pohladit, povodit nebo se na něm projet. Foto: Táňa Arťušenková

Poníka si můžete pohladit, povodit nebo se na něm projet. Foto: Táňa Arťušenková

Poznejte ovoce Nízkého Jeseníku

Jedli jste už někdy Zárostopku z Jiříkova? Nebo letní jablko ze Slezské Harty, či Krvavku velikou? Asi ne, jsou to totiž odrůdy, které neodmyslitelně patřily k Jeseníkům, ale postupně se ze zahrad i sadů vytrácejí. Genofond dřevin Nízkého Jeseníku najdete v Razové. Neobvyklý sad vznikl za účelem záchrany starých, krajových a místních odrůd v rámci projektu Moravské a slezské ovocné stezky.
Vysazeno je zde 72 jabloní, hrušní, slivoní, třešní, višní, moruší a jeřábů. Přehlídku doplňují drobnoplodé a méně známé druhy. Zjistíte, že ke starým odrůdám, které byly vyšlechtěny před polovinou 20. století, patří například Golden delicius, Jonathan, Ontário. Jablka, hrušky, švestky, ale i drobnější ovoce, jako třešně, višně různé druhy slivoní či moruše a jeřabiny patřily k neodmyslitelné části jídelničku i na Jesenicku. Lidé zde pěstovali stromy i keře odpradávna a ovoce z nich kompotovali, moštovali, vařily se marmelády, džemy nebo se sušilo. Pochopitelně se rovněž pálilo na různé pálenky a likéry.
Ovoce se přidávalo i pod maso, nebo se z něj vařily omáčky či polévky. Oblíbené byly povidlové tašky z nudlového těsta, buchty s povidly, jablky i knedlíky z nejrůznějšího ovoce. To bylo ve Slezsku rovněž součástí slavnostních pokrmů. Například pivní polévka se podávala s jablečným štrúdlem a kompoty z jablek, hrušek, rybízu, angreštu či jeřabin.
Ovšem vypěstovat ovoce v drsných horských podmínkách nebylo jednoduché. A tak za mnohá staletí v zahradách i návsích rostly stromy a keře, které se dokázaly přizpůsobit. Navzdory nadmořské výšce 400 až 600 někde i 800 metrů, kamenité půdě, chladnému prostředí. Navíc i dnes odolávají mrazům, krátkému vegetačnímu období, škůdcům a nemocem.
Krajové i místní odrůdy jsou nezaměnitelným kulturním dědictvím. Na informačních tabulích se dozvíte mnoho zajímavého o ovocnářství v Nízkém Jeseníku. Třeba to, že vedle jabloní a hrušní nemohly chybět třešně, které dávaly první ovoce roku. A pokud mělo hospodářství hnojiště, pak se vedle něj vysazoval ořešák. Jednotlivé druhy jsou tu pak podrobně popsány s informací, kde byl právě tento stromek či keř nalezen.

V unikátním sadu najdete sedm informačních tabulí o ovocnářství v Nízkém Jeseníku. Foto: Táňa Arťušenková

V unikátním sadu najdete sedm informačních tabulí o ovocnářství v Nízkém Jeseníku. Foto: Táňa Arťušenková

Takto zatím vypadá Reneta sudetská. Foto: Táňa Arťušenková

Takto zatím vypadá Reneta sudetská. Foto: Táňa Arťušenková

instrom

Podobný popisek najdete u každého stromku či keře. Foto: Táň Arťušenková

Za buvoly, lamami a další zvířenou

Slunečné podzimní dny lákají k procházkách do kopců, lesů. Pokud trávíte svou dovolenou nebo volno na Krnovsku, pak určitě zamiřte do Jelení, místní části obce Holčovice. Od farmy Bellana vede nenáročná necelé dva kilometry dlouhá naučná stezka Na skalce ke stejnojmenné dřevěné rozhledně na jižním svahu Moravského kopce.
Navazuje na stezku kolem obce Holčovice, takže vás nesmí udivit, že informační tabule začínají číslem 20 a končí třicet devítkou. Za to vás na čtrnácti zastaveních s lavičkami zjistíte mnoho zajímavého o zdejší živočišné říši. A kupodivu se nejedná jen o divoce žijící zvířata či ptačí říši. Deset tabulí je totiž věnováno hospodářským zvířatům, které se pasou na okolních loukách a svazích nebo jsou chována na farmě. Přečtete si o ovcích, koních, skotu, kozách a drobné domácí drůbeži, jako jsou slepice, husy a kachny. Dozvíte se ale kupodivu také o netradičním chovném dobytku. Určitě na jesenických pláních se dříve běžně nevyskytovali oslíci, nebo zástupci čeledi velbloudovití z jižní Ameriky, lamy či buvoli domácí. I ti totiž žijí na farmě Bellama a můžete je tam pozorovat.
Na ostatních tabulích najdete informace o divoce žijící lesní zvěři a ptácích. Třeba jelenech, daňcích, muflonech, divokých prasatech, liškách, kunách, nebo tetřevech a dalších pernatých. Pochopitelně nechybějí fotografie a také třeba srovnání paroží. Na konci příjemné procházky vás čeká odměna. Odpočinout si nebo se schovat před nepřízní počasí se můžete v dřevěném přístřešku. Děti si zatím postaví z kamenů nějakého horského skřítka.
Vystoupat pak můžete po osmi desítkách schodů na dřevěnou rozhlednu. Nachází se v nadmořské výšce 782 metrů a dosahuje výšky necelých 19 metrů. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 17,5 metru budete mít překrásný výhled na vrcholky Jesenických hor, Beskyd, Nízkých Tater i do Polska.

ns_jeleni

Jedna z informačních tabulí na naučné stezce Na skalce. Foto: Táňa Arťušenková

Rozhledna Na skalce stojí ve výšce 782 metrů nad mořem. Foto: Táňa Arťušenková

Rozhledna Na skalce stojí ve výšce 782 metrů nad mořem. Foto: Táňa Arťušenková

Z rozhledny Na skalce jsou nádherné výhledy do okolí. Foto: Táňa Arťušenková

Z rozhledny Na skalce jsou nádherné výhledy do okolí. Foto: Táňa Arťušenková

Ochutnejte lasičku na divoko

Víte, jak chutná lasička na divoko, jezevčí steak či kukačka na šalvěji? Nebojte se, určitě nemusíte klást pasti nebo hledat myslivce, který by vám potřebné produkty opatřil. Stačí se stavit na bylinném ranči Majoránek v Horních Povelicích na Osoblažsku.
Pak zjistíte, že Lasička na divoko je jemně pikantní kořenící směs inspirovaná středověkou kuchyní a obsahuje jalovec, pepř čtyř barev, řebříček, bršlici, saturejku, koriandr, mletý česnek, jetelový květ. Okořeníte s ní hovězí, jehněčí, vepřové, kachní a husí maso, stejně jako zvěřinu, grilované sýry, smetanové omáčky či dipy. Jezevčí steak z nejrůznějších druhů mas či sýrů dostane svou nezapomenutelnou jedinečnou chuť po pelyňku černobýlu a dalších ingrediencí. I Kukačka na šalvěji je výrazná bylinková aromatická směs z dílny ranče. Nejzajímavější je to, že bylinky pocházejí ze zahrádky Barbory Bartecké, kde je pěstuje v souladu s přírodou. Za mnohými naopak vyráží na okolní louky, stráně či do jesenických lesů.
„Do směsí jsou přidávány pouze některé z bylin, které pěstuji u nás, nebo sbírám volně v přírodě. Většinou kvůli originalitě, nebo se nedají koupit tak, jak je já potřebuji. Viz květy pelyňku černobýlu, hrubé řebříčkové květy, květy jetele plazivého, pěťour maloúborný, bršlice kozí noha. Běžně dostupné bylinky se snažím kupovat v co nejvyšší kvalitě, včetně koření. Objem se zvětšil a nebyla bych schopna toto všechno pokrýt vlastní zahradou. Ale i přesto tam zůstává ten nádech tajemných přísad,“ říká Bára.
Barvami a vůněmi horských luk Jesenicka na okraji listnatých a smíšených lesů se Bára inspiruje při tvorbě čajů. Třeba směs Valštejnské louky obsahuje specifické byliny z luk okolo zaniklé obce Valštejn mezi dvěma údolími Zlatohorské vrchoviny. „V této ryzí krajině rostou specifické byliny Jeseníků, mezi něž patří i ty, které jsou použity ve směsi. Poměr jednotlivých bylin v tomto čaji vytváří opravdu prazvláštní vůni tajemných luk a přenášejí vás lehce rozjímat do minulosti,“ usmívá se bylinářka a hned dodává, že se na ranči specializují na zpracování bylin a jedlých rostlin, originální kulinářské produkty, koření, čaje a jiné zajímavosti. „Provozujeme gastroslužby, obchůdek s biopotravinami, lokálními a vlastními produkty, které se snažíme pěstovat na zahrádce permakulturně. Každý výrobek z naší produkce nám projde našima rukama od návrhu přes skladbu surovin, výrobu, balení, označení až po distribuci.“
Jak chutnají osoblažské produkty v režii držitele ocenění za „gastro Bylinné kulinářství“ – Originální produkt Jeseníky mohou zájemci zjistit v Pivním vagónu historického parního vlaku Osoblažka, který bylinkový ranč provozuje. Základ mají v lokálních potravinách místních výrobců, doplněné jsou o bio potraviny, zeleninu i ovoce a dokořeněné samozřejmě jejich originálními kořenícími směsmi. „A slyšeli jsme samou chválu, což nás těší. Zpětná vazba je ohromná, lidé jsou spokojeni a my máme smlouvu ještě na několik dalších let,“ podotýká rančerka a kuchařka zároveň.
Chovatelem zvířat, nejlepším přítelem koní na ranči a všestranným řemeslníkem je Stanislav Kocián. Je to prostě nepostradatelný muž v domě. Jak sám říká, vyrostl v trampské rodině, kde férovost, péče o krajinu, zvířata, úcta a respekt k lidem bylo nepsaným zákonem. „Přírodě jsem zůstal věrný, trampským zásadám také a po letech se opět vracím k ručním pracím i ke zvířatům. Kůň je nádherné zvíře, bytost a přítel, který mne nechá kochat se krajinou ze svého hřbetu,“ doplňuje rančer.
„Pocházíme z Ostravska. Sudety jsou místem, kam jsme rádi jezdili hledat klid, inspiraci pro tvorbu, vnímat atmosféru ducha doby, který je zde stále cítit. Po čase jsme tu zakoupili staré stavení s velkou historií a obnovujeme ho zpět k životu. Podařilo se nám vytvořit zázemí pro svou práci, obživu a našli nová přátelství. Prostě jsme zapustili kořeny. Jen si přeji, abych kolem sebe viděla více neposekaných trávníků, nejen ten náš, více jezírek z dešťových vod, pítka pro ptáky, ovocné stromy v zahradách. Rádi v našem obchůdku na ranči nebo třeba na kolejích Osoblažky přivítáme každého, kdo přemýšlí nad tím, že ochrana životního prostředí spočívá na našich talířích a v našich domech,“ zve na ranč stavební statička a projektantka, tanečnice a hudebnice, bylinářka, kulinářka, zahradnice a obchodnice Bára. Neváhejte a prostě se do Horních Povelic vydejte. Čeká vás festival chutí!

Speciality z Majoránku. Foto: Archiv Barbory Bartecké

Speciality ochutnáte na kolejích v Pivním vagónu Osoblažky. Foto: Archiv Barbory Bartecké

Naučná stezka Cesta kolem vody

Projít se z Vrbna pod Pradědem do Karlovic můžete po nové naučné stezce Cesta kolem vody. Je dlouhá zhruba šest kilometrů, má deset zastavení a končí ve Vzdělávacím centru VÍCE Ve mlýně Karlovice. Není náročná, zvládnou ji i rodiny s kočárky.

stezkatabule

Po stezce vás provedou tyto tabule.

Stojí za to se po ní vydat pro zábavu a poznávání. Na úvodním zastavení vítá průvodce stezkou liška. Ta představuje stezku a také zříceniny strážních hrádků v okolí Vrbna pod Pradědem. Dozvíte se, kde pramení řeka Opava, jejíž vody plynou přes Vrbno pod Pradědem, kteří živočichové v ní a okolo ní žijí, jaké rostliny rostou v rybnících a řekách i na jejich březích. Možná vás překvapí poznání, jakou roli hrála řeka při osídlování kraje pod horami, kdy se lidé vydávali do hor podél vodních toků, aby zde hledali zlato a jiné drahé kovy. Zjistíte, že voda poháněla pily, hamry, mlýny, a také kde stály a jak pracovaly. Nechybí informace o povodních i o tom, jak lidé mohou proti nim svá obydlí chránit.

jezevec

Poznáte mnoho nového o přírodě kolem nás.

Při Cestě kolem vody se seznámíte s nejrůznějšími vodními i lesními obyvateli a rostlinami, hnízdy, stopami i siluetami zvířat a ptáků. Například u zastavení Strom jako dům. U Rybího království zase jednotlivé druhy ryb provedete bludištěm do jejich přirozeného prostředí. U rybníků stojí hnízdo, v němž se můžete vyfotit. Potkáte makety bobra, lišky i jezevce v životní velikosti. Autory jsou žáci místní základní umělecké školy a kresby jsou kouzelné. Na houpačce se vyhoupne až nad hladinu řeky Opavy, projdete si chodníček bosých nohou a odpočinete v dřevěném přístřešku.

houpacka

Houpačka vás vynese až nad hladinu řeky.

I v Karlovicích je připravena stezka bosých nohou a navíc doskočiště, kde si vyzkoušíte, jestli skáčete jako skokan, liška, veverka nebo zajíc. Kromě toho si zde vydechnete ve slunečních lázních. Stezka je zakončena ve Vzdělávacím centru VÍCE Ve mlýně Karlovice, kde ochutnáte Jeseníky všemi smysly a jsou zde další zajímavé výstavy.
Stezka je určena zejména pro pěší a terén není náročný. Je však potřeba projít částečně lesem, kde stezka není upravena. Cyklisté s trekovým kolem se ale nemusí bát, že by neprojeli a mohou si na ni troufnout i odvážnější rodiče s kočárkem. Vozíčkářům ji zatím nedoporučujeme, ale doufáme, že se v budoucnu podaří stezku upravit tak, aby se na ni mohli vydat i oni. (MTA, foto: Archiv Cesta kolem vody)

stezkahnizdo

V hnízdě u rybníka se lze vyfotografovat.

Krnov má sedmnáct kamenů zmizelých

ZDE BYDLEL LEO AUERBACH
NAR. 1927
DEPORTOVÁN 1942
DO TEREZÍNA
ZAVRAŽDĚN 8. 10. 1942
V TREBLINCE
Takové nápisy najdete v Krnově v ulicích Jeremenkova, Mikulášská, Soukenická, na náměstí Minoritů a na Hlavním náměstí. Kameny zmizelých jsou součástí evropského projektu Stolpersteine, jehož autorem je německý umělec Gunter Demnig. Připomínají osudy těch, kdo byli nacisty deportováni, vyhnáni, zavražděni či spáchali sebevraždu. Doslovný překlad slova Stolpersteine je kameny, o které je třeba klopýtnout (zavadit pohledem). V Krnově jich dosud bylo umístěno šestnáct. V červenci 2020 byl položen i ten zatím poslední, sedmnáctý.
Adolf Schulhaber se narodil 20. května 1881 v Krnově, vlastnil rohový dům, v jehož přízemí se dnes nachází restaurace Hermes. V podnikání se mu dařilo, což v roce 1914 umožnilo jeho rodině vybudovat své sídlo přímo naproti radnice. Do Terezína byl transportován 28. ledna 1942. V březnu téhož roku byl deportován do Izbice, která byla transportním ghettem, z něhož byly vypravovány transporty do vyhlazovacích táborů. Dodnes není zřejmé, jestli zahynul v některém z nich nebo už v Izbici, Výměrem krajského soudu v Brně byl v roce 1946 prohlášen za mrtvého. Po příchodu nacistů byl Schulhaberův podnik arizován, včetně domu na náměstí, po válce přešel do majetku města.
Gunter Demnig přišel v 90. letech minulého století s připomínkou památky obětí nacistické genocidy za druhé světové války formou stolpersteine. Jde o dlažební kostku o rozměru deset krát deset centimetrů, na jejímž povrchu je uvedeno jméno s místem zavraždění a je umístěná v dlažbě chodníku před domem, v němž nacisty zavražděný člověk naposledy bydlel. Dodnes všechny kameny nejen vyrábí, ale také osobně po celé Evropě pokládá. Obětí holocaustu bylo jen v Krnově na tři stovky.

Více se o krnovských židovských rodinách dozvíte při prohlídkách Po stopách krnovských Židů, které pořádá zdejší synagoga.

Priessnitzovy léčebné lázně a.s.

Lázně Jesenicka,
Priessnitzova 299,
Jeseník 79003,
info@priessnitz.cz
www.priessnitz.cz

Prohlédněte si sakrální památky

V Jeseníkách se nachází mnoho sakrálních památek. Patří k nim například poutní kostel v Krnově-Cvilíně. Poutní areál s kostelem Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení svatého Kříže v lednu 2018 Vláda ČR vyhlásila národní kulturní památkou. Barokní kostel byl postaven na místě původního dřevěného kostelíka v letech 1722 – 1728. V roce 1786 byl z nařízení císaře Josefa II. uzavřen a určen ke zboření. Zachránili ho čtyři krnovští měšťané, kteří jej za 406 zlatých koupili. Císařským výnosem však nebylo dovoleno, aby kostel spravovali minorité, proto přešel do vlastnictví města Krnova a duchovní správu nad ním převzali diecézní kněží. Řád minoritů cvilínský kostel znovu získal až v roce 1940. Stalo se tak výměnou za pozemky, které město nutně potřebovalo ke svému rozvoji. Válečné události v roce 1945 kostel velmi poškodily, požárem byla poničena především levá věž i vzácné fresky.

Cvilínský poutní kostel. Foto: Archiv EUR Praděd

Další krnovský kostel sv. Benedikta se nachází u výpadovky na Bruntál v Kostelci. Ukrývá vzácné středověké malby staré více než půl tisíciletí. Původní jednolodní románský kostel s čtvercovým presbytářem a apsidou na východní straně, ve kterém se nacházejí odkryté nástěnné středověké malby, byl postaven zřejmě ve 2. polovině 13. století.

Věže kostela sv. Martina. Foto: Monika Vyležíková

Mezi významné objekty v Krnově, které září do noci, se zařadil kostel sv. Martina. Jeho nejstarší písemně doložené dějiny sahají až k přelomu 13. a 14. století, kdy nad ním převzal patronát Řád německých rytířů. Původně byl založen jako gotická stavba. Dvě věže odlišného vzhledu byly součástí městského ochranného systému. Jsou vysoké šedesát sedm metrů. Dochovalo se dokonce i datum přestavby věží z roku 1554. Ve stejné době byla postavena kaple sv. Kříže. V roce 1779 byl Krnov zachvácen rozsáhlým požárem, kostel byl poničen a jeho přestavba proběhla v pozdně barokním slohu. Ve stejném slohu byl upraven i interiér kostela včetně hlavního oltáře. Na severní straně kostela jsou umístěny cenné renesanční náhrobky které se dochovaly z období 16. století. V chrámu jsou obrazy neznámých autorů, které pocházejí z 18. století. Při severní straně kostela, mezi kostelem sv. Martina a farou, je vidět mariánský sloup s pískovcovou zlacenou sochou Panny Marie Immaculaty z roku1764. V tomto kostele je pro návštěvníky přístupná pouze věž s bytem hlásného a vyhlídkou.

Fresky v kostele v Hrozové. Foto: Archiv obce Rusín

Mimořádně vzácný kostel sv. Michaela Archanděla v Hrozové najdete na Osoblažsku. K vidění jsou torza nástěnných maleb s postavami světců v nadživotní velikosti z konce 13. a ze 14. století. Tento soubor pozdně románských fresek náleží na moravsko-slezském pomezí k nejdůležitějším objevům posledních desetiletí. V Moravskoslezském kraji patří výmalba presbytáře v Hrozové k nejstarším známým projevům nástěnného malířství nezměrné kulturně historické hodnoty.
Nově se turisté podívají do poutního kostelu Panny Marie Sněžné v Rudě u Rýmařova, který je atraktivní také barokní křížovou cestou. Ta začíná přímo u kostela a míří na Křížový vrch nad obcí. Na Osoblažsku bude nově otevřen kostel sv. Martina v Bohušově. Založen byl po roce 1255.  Gotická stavba byla později pozměněna a doplněna barokními prvky. Po požáru roku 1800 byl kostel opraven do nynější podoby. Nejzajímavější nálezy představují kamenné renesanční náhrobníky v kněžišti asi 35 cm hluboko pod poslední úrovní podlahy.

V roce 2020 budou některá z nich otevřeny veřejnosti v rámci projektu Otevřené chrámy od 8. června do 1. listopadu. Přítomen bude průvodce, který zájemce seznámí s historií kostela.

 

 

Muzeum pod širým nebem

Přímo v centru Rýmařova, v místě zvaném Na Hrádku, najdete hned dvě expozice pod širým nebem. Nejen že se ocitnete na území přemyslovského správního centra z 13. století, ale seznámíte také s geologickou stavbou Jeseníků. Chráněná archeologická lokalita se zde proměnila v odpočinkovou zónu s nádechem historie.
„Na vzniku expozic v roce 2001 se podílel geolog František Čermák ve spolupráci s historikem Jiřím Karlem. Na místě původního hrádku byl do země z kamenů vyskládán jeho půdorys a po jihovýchodním obvodu vystaveny exponáty geologie Jesenicka. Koncem roku 2019 byly obě expozice obnoveny,“ uvedl kurátor rýmařovského muzea Michal Vyhlídal.
Podle rozsáhlých archeologických průzkumů v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století existovalo správní centrum přemyslovského státu už před rokem 1250. V poslední třetině 13. století byli do nehostinné krajiny panovníkem pozváni němečtí osadníci se zkušeností s těžbou a zpracováním drahých kovů. Kolonisté začali tavit zlato z okolních dolů a rýžovišť a v letech 1260 až 1278 vybudovali město. Původní správní centrum se stalo součástí obranného systému. Město však lehlo v roce 1405 popelem a hrad, který patřil k nejstaršímu opevnění na Rýmařovsku, už nebyl znovu vybudovaný.
„Byl jsem přesvědčený, že pokud v Rýmařově máme přímo v centru takové cenné místo, mělo by přitahovat návštěvníky. Rozhodli jsme se představit na něm také geologii Jeseníků,“ řekl František Čermák. Balvany úctyhodných rozměrů v petrografické expozici jsou rozmístěny v půlkruhu, z popisků se zájemci dozvědí název, složení, přibližné stáří, případně význam pro člověka a místo, odkud sem byly převezeny. „Všechny makrovzorky, a je jich více než čtyřicet, jsou nesmírně zajímavé. Prochodil jsem za nimi celé Jeseníky, najít reprezentativní kusy, aby odpovídaly vzhledově i velikostně, nebylo jednoduché. Pro většinu z nich musel zajet náklaďák s rukou, někde při jejich nakládání pomáhal jeřáb,“ vzpomínal autor textů, popisků a fotografií této části expozice.
Zjistíte tak, že keratofyrový metatuf (sericitická břidlice) z údolí Huntavy pochází z devonu, má asi 380 až 390 milionů let a vznikl metamorfózou kyselého vulkanického materiálu. Zajímavostí je, že na tyto horniny jsou vázána ložiska stříbra a barevných kovů. Zelená břidlice znalcům zase signalizuje, že se v okolí jejího výskytu nalézají železné rudy. K jedněm z nejstarších patří třeba metagranit (blastomylonit), který vznikl přibližně před 540 až 620 miliony lety. Jde o metamorfovanou žulu, která připomíná břidlici. „Je nepředstavitelné jaké obrovské tlaky a teploty při jejím vzniku panovaly,“ podotkl geolog.

hradek_pudorys

Obrysy původního malého hradu jsou vyskládány z kamenů. Foto: Michal Vyhlídal

O historii místa informuje čtyřjazyčný text. Foto: Michal Vyhlídal

O historii místa informuje čtyřjazyčný text. Foto: Michal Vyhlídal

Část petrografické expozice. Foto: Michal Vyhlídal

Část petrografické expozice. Foto: Michal Vyhlídal

Informace o vystavených více než čtyř desítkách hornin. Foto: Michal Vyhlídal

Informace o vystavených více než čtyř desítkách hornin. Foto: Michal Vyhlídal

CzechTourism