První březnový víkend lákal do voňavé přírody

Jeseníky se první březnový víkend zhluboka nadechly do svěží krásy. Vycházka do přírody se každému bohatě odměnila. Teplá šála kolem krku poprvé po dlouhých chladivých týdnech překážela. Mnozí nedočkavci se urychleně stěhovali do svých zívajících zahrádek. Hrábě, lopata a kolečka se proměnily v předjarní koncert. „To listí z barevného podzimu už musí pryč...!“

Kdo by je neviděl. Některé se ještě trochu nesměle krčí. Jiné se předvádějí jako půvabné krasavice na módním molu. Jsou tak něžné a přitažlivé. První opravdové letošní sněženky…! Netrpělivé jaro se nemůže dočkat. Kolem zámeckého jezírka radostně pobíhá malý klučina. Hřejivé sluníčko ho hladí po tváři a vítr mu rozdýchává rozevláté vlasy. Zbytky ledových zlomků se na hladině rozpouštějí jako sladké kostky cukru našich zavátých vzpomínek. Jesenické panoráma vytrvale rýsuje na svém horizontu bohaté čepice sněhové nadílky. Příjemná metafora pomalu se vzdalující zimy a přicházejícího jara.

Dvojice starších lidi se pevně drží za ruce. Jako výraz společné naděje, že právě dnes se odehrává něco mimořádného. Polehoučku se probouzí zasněná příroda a s ní naše obdivované Jeseníky.  Probouzí se člověk a jeho dětská radost. Opět se roztáčí věčný kolotoč nejen našeho života. Příležitost, abychom se na sebe začali vlídně usmívat. Více si považovat obyčejné chvíle dobrého zdraví. Laskavého slova a vstřícného skutku. Inu, všichni můžeme probouzet to nejlepší v nás. Jesenické sluníčko nad hlavou nám jistě rádo pomůže:)