Nastává čas adventu aneb Vánoční přání přicházejí

Po špičkách přichází voňavý advent. Laskavý čas vánoční. Jsem ráda, že jsem bez úhony přežila nedávný, v zahraničí až životu nebezpečný Black Friday. I naši obchodníci si nenechali ujít svůdnou možnost lákat nás do svých komerčních sítí. Všude na nás útočí naivitou přesycené, nejednou tuze agresívní a hloupé reklamy.

„Kupujte, kupujte, ušetříte!“

„Nekupuju, neušetřím! Ale zůstanu na duši zdravá a snad normální,“ pomyslím si. Raději na sebe hodím teplou bundu, navléknu rukavice, nasadím čepici, kolem krku omotám dlouhou šálu a …vyrazím ven. Do zasněné krajiny zavátého času.

Naše chalupa u lesa hořela před Vánoci nedočkavostí a slavnostním očekáváním. Babička poletovala v kuchyni jako včelička. Pečlivě připravovala různá těsta na cukroví. Pomáhala shánět drobné dárky, starat se o početnou rodinu a všechna domácí zvířátka. „A že jich bylo na dvorku požehnaně!“ Dědeček Stanislav zatím něco tajně kutil v dílničce. Nepozorovaně vyřezával ze dřeva kouzelné radosti a dovedně spravoval kolem vše, co se jen dalo. Hlavně si opatrně brousil malou zubatou pilku. Vánoční stromky se u nás dříve neprodávaly. Celý rok pomáhal našim přilehlým lesům, a tak bylo zcela samozřejmé, že odměnou za práci mu byl hezký smrček. Ale ne ten nejkrásnější, který svátostně krášlil mléčnou stráň.

Adventní čas pro nás vždy znamenal období těšení.

Těšili jsme se úplně na všechno. Na pohádkové sjíždění zasněžených kopců za domkem. Na bláznivé a nekonečné bruslení po zamrzlém rybníku. Těšili jsme se na podvečerní horký lipový čaj s medem a jablečným koláčem. Na nadýchanou peřinu v chladné podkrovní místnůstce. Těšili jsme se na tisíce zářících hvězd na pocukrované obloze. Marně jsme je znovu a znovu počítali, dokonale přilepeni na studivé okenní tabuli. A vůbec nás nestrašil pološílený bubák Black Friday. Tenkrát jsme žili ještě normálně!

Vánoce v Jeseníkách příjemně oživují mé vzpomínky.

Nejsem vůbec sentimentální. Jen nedovedu zapřít svůj obyčejný vztah k životu. Bez zběsilé komerce. Bez netečné uspěchanosti. Bez varovného oslabování mezilidských vztahů. Vím, že dravý digitální svět kolem sebe nezapřu a nezastavím. Ale moc bych si přála, abychom aspoň trochu zpomalili. Našli si více času pro sebe. Abychom na chvíli vypnuli přehřátý počítač a televizi se stokou detektivek obsypaných vraždami. Odložili blikající mobily a docela vlídně si povídali. A s dětskou krásou se dívali do očí plných hvězd. V jejich zrcadle má náš poblázněný svět stále ještě naději. A my s ním!

„Nastává čas adventu, vánoční přání přicházejí…“