V Rejvízu můžete sedět na své vyřezávané židli

Nedávno jsem se vydala do „nejkouzelnějšího místa Jeseníků“, národní přírodní rezervace Rejvíz, půvabné osady v pohoří Hrubého Jeseníku, která je součástí Zlatých Hor. Zalesněná, místy až melancholická krajina se vyznačuje svým bohatým rašeliništěm, jemuž vévodí Velké mechové jezírko, po Pradědu druhé nejnavštěvovanější místo v Jeseníkách. V blízkosti Penzionu Rejvíz vládne pravá turistická nálada. Přilehlé parkoviště plné plechových miláčků. Pozvolna se z nich rojí rodinky s batůžky na zádech. Po naučné stezce v pohodě vyšlapují k mechovému jezernímu království.

Nejdříve chci nahlédnout do restaurace Rejvíz, příjemné chaty u samého okraje silnice směřující do nedalekého Jeseníku. Do stylově zářícího interiéru mě nežene hlad ani letní žízeň. Spíš touha prohlédnout si pověstné dřevěné židle, jedinečnou ukázku řezbářského mistrovství bratrů Jozefa a Alfréda Braunerových z počátku 20. století. Spokojení hosté si zatím dopřávají vybranou pochoutku. Někteří se zlehka dotýkají opěradel židlí zdobených výraznými tvářemi vyvolených štamgastů. „Chtěla bych se ještě podívat na další vyřezávané židle…“ prosím sympatického číšníka u výčepu. Ochotně mi podává klíč a přátelsky mrkne k protější místnosti…

Napjatě odemykám napůl prosklené dveře spoře osvětlené a dobově zařízené selské světnice. Zašlým časem a dřevem vonící místnůstka nabízí nevšední přehlídku vyřezávaných židlí s reliéfními karikaturami místních hostů. Z jejich radostně usměvavých, někdy mírně šibalských tváří se snažím vyčíst dávné lidské osudy a příběhy obyčejného venkovského lesního, písaře, bláznivě zpívající Bety, kostelníka, kominíka nebo řezníka… Kdo chtěl mít v hospůdce svou jistou židli, musel si ji nechat zhotovit u řezbáře. Když si pak kdykoli zašel na pivo, měl doživotně zaručené své místo u stolu… „Báječný nápad, nemyslíte? A to není zdaleka všechno. I dnešní majitelé restaurace ctí a dodržují unikátní místní tradici. Můžete si u nich nechat zvěčnit svůj portrét do opěradla židle a máte se kam navěky vracet…“