Poznáváme přírodu

... jako ryzí kámen

Ať už jste přicestovali do Bruntálu, Jeseníku, Krnova, Rýmařova či Vrbna pod Pradědem, nejprve se pořádně rozhlédněte a zhluboka vdechněte čistý vzduch. Otevírá se před vámi – tu blíže, tu ve větší dálce – panorama Hrubého Jeseníku. Oblé rozložité hřbety, široká horská sedla se silničními přejezdy a v případě Ramzovského sedla též s železniční tratí. Ostře vykrojená údolí s křišťálovými ledovými bystřinami spěchajícími dolů po kamení a mnohdy ve vodopádech, jakoby nekonečné plochy lesů, rašeliniště, dominantní skály i jeskyně, ledovcem vytvořená Velká kotlina s líně tajícími ostrůvky sněhu ještě na začátku léta. Takové jsou Jeseníky, které už ve svém názvu nesou poselství. Sen, kouzlo proměn ve všech ročních obdobích, sen s dominancí úžasného podzimu v barvách babího léta.Oblé rozložité hřbety, široká horská sedla se silničními přejezdy a v případě Ramzovského sedla též s železniční tratí, ostře vykrojená údolí s křišťálovými ledovými bystřinami spěchajícími dolů po kamení a mnohdy ve vodopádech, jakoby nekonečné plochy lesů, rašeliniště, dominantní skály i jeskyně, ledovcem vytvořená Velká kotlina s líně tajícími ostrůvky sněhu ještě na začátku léta – takové jsou Jeseníky (CHKOJ).

Malebné a impozantní, s přepestrou květenou a faunou. V roce 1969 byla na ploše 740 km2 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Jeseníky. Její součástí jsou čtyři národní přírodní rezervace Praděd, Šerák-Keprník, Rejvíz a Rašeliniště Skřítek, dalších 19 přírodních rezervací a 6 přírodních památek. Území CHKOJ je z osmdesáti procent pokryto lesy, hlavně smrčinami a z menší části bučinami. Člověk do národních přírodních rezervací vstoupit může, ale musí se držet značených tras a v případě Rejvízu jít po haťovém chodníku. Nesmí nic trhat či lámat, zakázán je tu také sběr lesních plodů, třeba borůvek, ale i hub. Nesmí hulákat, nebo tu pojíždět s čtyřkolkou.

Babička jednou vzpomínala, jak se v májovém sluníčku se spolužáky a učitelkou opalovali na Petrových kamenech, na skaliskách z břidlic a rul nad Ovčárnou. Dnes se nedostanete ani do jejich blízkosti, tam už smí jen ochránci přírody. Kontrolují výskyt zvonku jesenického, který roste na celém světě jen a jen v přímé blízkosti Petrových kamenů a ve skalních štěrbinách, v nadmořské výšce 1430 metrů.

Petrovy kameny si lze prohlédnout jen z dálky. Foto: Radek Vrba

Petrovy kameny jsou mimo jiné výtečným orientačním bodem, mají pro turisty magickou přitažlivost. Podle pověstí se sem poslední dubnovou noc slétaly na svůj divý rej čarodějnice, ale radím vám, nezkoušejte to ani v jiný den v roce. Už mnoho let je toto sedm metrů vysoké skalisko veřejnosti nepřístupné a smí sem, a to ještě po špičkách, pouze ochránci přírody mapující výskyt rostlin, které jinde na světě nerostou. Takovým druhům se říká endemické. Svým tajuplným vzhledem lákají lidi už od nepaměti.

Endemických druhů rostlin je v Jeseníkách a zejména v lokalitě Petrových kamenů více, třeba jitrocel černavý sudetský, hvozdík kartouzek sudetský a lipnice jesenická, vrba bylinná a sítina trojklanná. Podle botaniků je to vzácný pozůstatek biotopu z doby ledové. Skutečnou zahrádkou Jeseníků je Velká kotlina, kde roste na 350 druhů a poddruhů vyšších rostlin. Na hlavním hřebeni můžete pozorovat zvonek vousatý, hořec tečkovaný, sasanku narcisokvětou nebo náholník jednooborový, při vysokohorských prameništích roste hořec jarní. Na zajímavé rostliny, dřeviny, ale i zástupce fauny vás při putování po horách upozorní informační tabule.

Zatímco v jiných oblastech je jaro v plném rozpuku, u nás v Jeseníkách se teprve probouzí. V lokalitě Petrových kamenů, Ovčárny a Pradědu, kterou místní rádi nazývají moravským ledovcem, se lyžuje až do konce dubna a ještě v květnu na sjezdovkách odtávají plotny sněhu. To v oblasti Velké kotliny spatříte sněhové polštáře obvykle i v červnu.

Před mnoha lety se vysokohorské louky využívaly jako pastviny a na prahu 21. století se k chatě Švýcárna vrátily nejprve ovečky a  také nepočetné stádečko krav. Budou jesenické nivy spásat až do prvních mrazů, pak se přesunou do údolí za teplem do kravína. Jeseníky skýtají skvělé podmínky pro vzácné druhy ptáků jako lindušku horskou, kosa horského, bělořita šedého, modráčka tundrového, tetřeva hlušce, tetřívka obecného či jeřábka obecného a chřástala polního. V lesích hnízdí čáp černý a ve skalách sokol stěhovavý. Ve starých dolech mají zimoviště netopýři, na nivách můžete pozorovat endemické druhy motýlů, třeba vysokohorský druh motýla obaleče a některé okáče. Při svých výpravách buďte pozorní, možná zahlédnete kamzíky. Ti byli do Jeseníků přivezeni před sto lety z oblasti Alp, dnes se populace kamzíků udržuje přibližně na dvou stech kusech. Jeseníky jsou rozčleněny do několika honiteb, žije tady vysoká zvěř, menší šelmy, při velkém štěstí byste mohli natrefit na stopy rysa ostrovida a před několika lety také na stopy medvěda.

Navštívit Jeseníky a minout Praděd? To snad nedokáže žádný turista… Foto: Archiv Euroregion Praděd

Kolik měří Praděd? Má nejvyšší hora Moravy a Slezska 1 491 nebo 1 492 metrů nad mořem? Stále přesnější metody měření uvádějí 1 492 metrů, ale pokud sem vystoupáte pěšky či na kole, dostanete se ještě výše. Rozhledna s televizním vysílačem dosahuje výšky 162 m a je otevřena celoročně. Za jasného počasí odtud můžete z vyhlídkové terasy v nadmořské výšce 1 563 metrů pozorovat nejen panorama Jeseníků i s horní nádrží vodní přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, ale i vzdálená pohoří – Vysoké Tatry, Malou Fatru, Velkou Fatru, Beskydy i Krkonoše. Vrchol věže na Pradědu dosahuje nejvyšší nadmořské výšky v České republice. Její předchůdkyní bývala kamenná rozhledna vysoká 32,5 metru, vybudovaná a otevřená Moravskoslezským sudetským horským spolkem v roce 1914. Připomínala gotický hrad, avšak neodolala povětrnostním vlivům. Zřítila se v roce 1959 a zůstaly jen dobové fotografie. Podle nich potomci dřívějších stavitelů vybudovali v roce 2004 vodárenskou věž s rozhlednou Lehesten v německém Durynsku. Za replikou dřevěného obrazu z kamenné rozhledny se můžete vydat do Jiříkova na Sovinecku, do Pradědovy galerie U Halouzků. Je otevřena po celý rok. Bez obtíží se tam dostanou také rodiny s dětmi v kočárku nebo s invalidním vozíčkem.

Rešovské vodopády jsou klenotem jesenické přírody. Foto: Euroregion Praděd

Rešovské vodopády. K Rešovským vodopádům na říčce Huntavě v Nízkém Jeseníku se nejlépe dostanete od vesnice Rešov na Rýmařovsku, trasa lesem má jen necelý kilometr a láká i méně zdatné turisty. Při jarním tání nebo po vydatných deštích je podívaná skutečně velkolepá. Huntava v kaňonu tvoří kaskády a vodopády, v nejvyšším stupni až o výšce deseti metrů. Pokud si namíříte k Rešovským vodopádům s maličkým dítkem, vezměte místo kočárku raději dětskou sedačku na záda.

 

Vydáte-li se k Rešovským vodopádům, doporučuji zaskočit si na oběd či se jen lehce občerstvit do Penzionu Nad Vodopády. Nachází se přímo v Rešově, zhruba půl druha kilometru od vodopádů. V penzionu nabíjejí i stylové ubytování.

Po sopkách Bruntálska. Nejmladší sopkou v Česku je Uhlířský vrch nad Bruntálem. Nachází se ve výšce 672 m n. m. V kuželu má lom po bývalé těžbě tufů. Bližší informace o sopečných aktivitách se dozvíte z informačních tabulí naučné stezky, která končí ve vyhaslém sopečném tělese.

Pohled na Uhlířský vrch z Ptačí perspektivy. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Lávový proud u Meziny najdete poblíž břehu vodní nádrže Slezská Harta. Lom je typický čedičovými varhanami a nálezy zeleného nerostu olivínu. Nad touto přírodní památkou se zvedá jihozápadním směrem vrchol vyhaslé čtvrtohorní Venušiny sopky v nadmořské výšce 643 m. Je pokryt červenohnědou struskou a sopečným pískem. Vrchol je mísovitého tvaru a má též boční kráter s jeskynním převisem. Nejvyšší sopkou Nízkého Jeseníku je Velký Roudný (780 m n. m.), který byl činný ještě na počátku čtvrtohor. Dnes je národní přírodní památkou a spolu s „bratrem“ Malým Roudným tvoří dominantu okolní krajiny. Jde o čedičový kužel nejvýznamnějšího a nejzachovalejšího stratovulkánu Českého masivu. Tvoří ho čtyři lávové proudy a sopečné tufy. Na vrcholu Velkého Roudného je postavena dřevěná rozhledna, z níž je pěkný výhled na Slezskou Hartu.

Lávový proud u Meziny. Foto: Archiv Euroregionu Praděd

Na některých vyhaslých sopkách naši předkové vybudovali poutní místa. Na vrcholu Velkého Roudného se tyčí zděná kaplička a za ní 15 obrazů křížové cesty. K impozantnímu kostelu na Uhlířském vrchu dojdete 300 let starou čtyřřadou lipovou alejí s vyřezávanou křížovou cestou. Jejím autorem je řezbář František Nedomlel.

Minout byste neměli ani razovské tufity, které vznikly výronem lávy z Velkého Roudného a leží u obce Razová.

Mořské oko. Tak se říká jezírku na úbočí vrcholku Milíč (698 m n. m.) nad obcí Karlovice. Vzniklo zatopením bývalého lomu a koupání v něm je zakázáno. Přesto doporučuji vydat se sem, nejlépe po Masarykově stezce z Karlovic. Otevře se vám nádherný výhled do údolí řeky Opavy a od Mořského oka také do údolí Adamova, kde stávala ještě po 2. světové válce osada s typickými jesenickými staveními a kde navzdory drsnému jesenickému klimatu dozrávaly i meruňky. U rozcestníku je zastřešené odpočinkové místo. K Mořskému oku se vydejte pěšky nebo na horském kole.

Dobrodružství v podzemí

Jeskyně Na Pomezí Lipová-Lázně. Jsou největším zpřístupněným jeskynním systémem v České republice vzniklým rozpouštěním mramoru. Nejvyšší zdejší stalagnát Maják spatříte v Ledovém dómu. Podle tvarů krápníkové výzdoby byly pojmenovány i další jeskyně, například U vrby, Římské lázně nebo Klenotnice. V nich uvidíte Sloní ucho, Vosí hnízdo či Zkamenělé srdce. O něm se traduje, že kdo se ho dotkne, tomu se do roka splní jeho přání. A nesmíme zapomenout ani na symbol jeskyní - Zkamenělého psa. Zvláštností jsou krápníky v dómu Zvonice, které při poklepu vydávají zvuk připomínající zvonkohru. Uměle proražený vchod do jeskyně je u silnice do Vápenné.

Jeskyně Na Špičáku Písečná. Patří k nejstarším písemně doloženým jeskyním ve střední Evropě. První zmínka o ní pochází z poloviny 15. století. Často sloužila jako úkryt, o čemž svědčí nápisy a malby na stěnách. Nejstarší je z roku 1519. Unikátní je vyobrazení motivu ukřižování se dvěma modlícími se postavami v prostoru nazývaném Kalvárie. Někteří historici ho považují za možnou provizorní modlitebnu Českých bratří. Přes 400 metrů dlouhý podzemní labyrint chodeb a puklin je vytvořen v devonských mramorech, kterým vody ledovce vdechly charakteristický srdcovitý profil. Prohlídková trasa měří 220 metrů a je bezbariérová. V zimě se jeskyně stávají zimovištěm netopýrů. Tu Na Špičáku si oblíbil vrápenec malý, považovaný za ohrožený druh.

Jeskyně Na Špičáku. Foto: Táňa Arťušenková

Za tajemstvím Kyklopů

Bludné kameny. Než vědci asi před 130 lety došli k ledovcové teorii, vysvětlovala se přítomnost červených balvanů ve Slezsku různě. Třeba pomocí bájí a pověstí o místních Kyklopech nebo čertech až po zdůvodnění, že balvany vychrlily do polí jesenické sopky. Balvany ze severního Švédska do Moravské brány urazily cestu až 1 500 km. Z období před 250 – 800 tisíci lety připutoval bludný balvan ležící u obce Liptaň. Na Osoblažsko ho zavlekl pevninský ledovec z jižního Švédska. Tato ojedinělá přírodní památka má rozměry 220 x 130 x 120 cm a váží 4,7 tuny. Patří k největším bludným balvanům v České republice. Málo se ví o bludném balvanu v Úvalně, ačkoliv patří mezi největší eratické kameny České republiky.

Sbírky bludných balvanů naleznete v Obecním muzeu v Bohušově, Muzeu v Jeseníku a v geologické expozici v Karlově Studánce. Několikatunové bludné balvany lze spatřit ve Vidnavě. Zde posloužily rovněž při stavbě památníku k výročí 700 let založení obce. V nedaleké Velké Kraši vznikla velká expozice bludných balvanů v parčíku u koupaliště. Tvoří ji 72 exponátů. Horniny švédského, baltského a finského původu dosahují délky od 50 do 170 cm. Nejmohutnější měří 125 x 120 x 110 cm a váží 2,02 tuny.

Expozice bludných balvanů ve Velké Kraši. Foto: archiv obce Velká Kraš

Venušiny misky. Žulové skalní prohlubně, připomínající obří mísy, se nacházejí v malém skalním městečku na vrcholu kopce Smolný u Vidnavy. Největší ze skalních mís má téměř dokonalý kruhový půdorys o průměru 1,5 metru s hloubkou přes jeden metr a pojme asi 65 litrů vody. A mají prý kouzelnou moc – žena, která si do nich sedne, se do roka vdá a otěhotní. Lidé je považují rovněž za pohanské obětní mísy. Z vrcholu skaliska se otevírá krásný výhled na severní část hlavního hřebene Rychlebských hor. Území je chráněno jako národní přírodní památka.