Kosárna v Karlovicích

Objekt bývalé kosárny v Karlovicích je z hlediska architektury tvarově i dispozičně ojedinělý. Z dalších budov v areálu se dochoval zděný chlév a ke špýcharu byla přistavena stodola. V ní se nachází expozice zemědělského nářadí a náčiní, názorně doplňující představu o životě a práci na vesnici v minulosti, a bylinková půda. Součástí areálu je i zahrada.

Podle datace na kabřinci byl objekt kosárny postaven v roce 1600, kdy patřil ke knížecí Horní hamerní huti. Po zrušení železáren objekt koupil a zvětšil kosař Jan Michal Hartel, který zde vyráběl i drát a nářadí. Rodině Hartlů s menšími přestávkami patřil objekt až do roku 1812, tj. do prodeje kosárny revírníku Řádu německých rytířů Janu Heinrichovi. V roce 1845 byla kosárna převedena do vlastnictví Josefě Langrové, majitelce sousedního mlýna. V roce 1898 přešel areál do rukou mlynáře Antona Franka, který jej také pronajímal (v roce 1921 zde bydlely rodiny koláře, dělníka na pile a kočího). Rodina Frankových vlastnila kosárnu až do roku 1945, kdy byla přidělena Josefu a Jarmile Pelánovým. V roce 1974 areál zakoupilo Okresní vlastivědné muzeum v Bruntále s myšlenkou využívat jej pro rekreaci svých zaměstnanců, avšak jeho mimořádné stavební a památkové hodnoty mu předurčily úlohu muzea s expozicemi venkovského bydlení a lesnictví. Expozici bydlení tvoří v přízemí byt - výměnek, skládající se z ložnice a obývacího pokoje, v patře domácnost lesníka s pracovnou, ložnicí, kuchyní a pokojem babičky. Lesnické expozice o pěstování a ochraně lesa i o historii lesnictví jsou umístěny v 2. patře objektu.